„Na roverském průzkumu jsme pracovali s nadějí na zlepšení stavu a postavení roveringu v Junáku.
Teď je důležité, co uděláme dál. Změna přijde se změnou smýšlení jednotlivců. Mého i Tvého.
Jsme připraveni na změnu?“

Petr „Klíč“ Šilhavý, Martin „Orel“ Modrák, Filip „Fíďa“ Děchtěrenko

S orientací ve zprávě Ti pomůže menu vlevo.
Na telefonu ho můžeš vyvolat přes .

2 Děravá koncepce roveringu

V této části závěrečné zprávy se budeme věnovat závěrům, které méně vychází ze samotného průzkumu a tedy jsou méně podložené přímo daty. Naopak více vychází z širšího kontextu roveringu v Junáku tak jak jsme jej pochopili a interpretovali během práce na projektu Revize roverského programu. Vycházíme z debat s tvůrci Nového roverského programu z roku 2011, tvůrců metodiky pro práci s RS, zkušeností Roverského odboru, diskusí na Roverských poradách od roku 2016, studia podkladů a dostupných materiálů o roveringu (k roku 2020) vlastních zkušeností s roveringem, vlastní praxí na roverských kurzech a mnoha dalších setkání, rozhovorů a úvah, které jsme sesbírali nejen v průběhu samotného projektu Revize roverského programu. Snažíme se sjednotit názor co nejvíce lidí, se kterými jsme se během té doby setkali.

2.1 Kontext roverského věku v Junáku

Abychom pochopili postavení roverského věku v Junáku, musíme se na rovering podívat v širším kontextu celé organizace. Připomeňme si několik důležitých východisek, ke kterým se budeme vracet při vyvozování závěrů o roveringu v Junáku:

  • Junák je výchovná organizace, která má výchovné poslání ukotvené ve svých stanovách.

  • Posláním Junáka je |Stanovy Junáka (1)| „(…) podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí; jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce; sobě samým; bližním, vlasti, celému lidskému společenství a přírodě.“

  • Junák provádí cílenou výchovu mladých lidí ve čtyřech výchovných kategoriích: Benjamínci, Světlušky/Vlčata, Skautky/Skauti, Rangers/Roveři. Po završení roverského věku Junák již neprovádí cílenou výchovu všech členů (byť i po roverském věku nadále nabízí další formy členství a příležitosti k seberozvoji.) Roverský věk je tedy poslední výchovnou kategorií cílené výchovy Junáka.
    |Toto tvrzení není přímo uvedeno v žádných koncepčních materiálech Junáka. Dá se vyvozovat z obecné praxe a nepřímo také z definice poslání Junáka ve stanovách.|

  • Junák vede své členy k životu podle tří skautských principů |Stanovy Junáka (6)|: Povinnost k Bohu (…), povinnost k druhým (…), povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama.

  • Junák se snaží o všestranný rozvoj mladých osobností.

  • Junák používá systém kompetencí skautské výchovy jako (1) nástroj pro kontrolu všestrannosti rozvoje, (2) přípravu na život podle tří skautských principů.

  • Skautská výchova probíhá pomocí skautské metody definované zakladateli hnutí a WOSM.

  • Skautská výchova má být/má se postupně stát sebevýchovou, o čemž hovoří stanovy v rámci zakotvení skautské výchovné metody.

2.1.1 Poslání roverského věku v Junáku i životě RS

Pojďme shrnout, co vyplývá z výše uvedeného (pokud je naše chápání všeho správné):

Junák má za cíl své členy vychovat k samostatnému životu podle tří principů Junáka. To je hlavní cíl skautské výchovy. Junák vychovává své členy skautským způsobem (používá skautskou výchovnou metodu) a snaží se o vyvážený všestranný rozvoj mladých lidí.

Kompetence skautské výchovy pak mají za úkol zajistit všestrannost a vyváženost rozvoje a poskytnout podrobnější dílčí cíle na cestě životu podle 3 principů Junáka (hlavnímu výchovnému cíli) napříč všemi věkovými kategoriemi.

Pro každou z výchovných kategorii mají existovat takzvané „projevy kompetencí“. Ty říkají, jak by se mělo projevovat osvojení dílčí kompetence v každém věku/období vývoje jednotlivce. Pomáhají ukázat, zda výchova v každém věku směřuje přibližně správným směrem. Podle kompetencí a jejich projevů pro konkrétní věk se připravuje výchovný program Junáka doporučený pro celé hnutí (zejména podklady typu stezky, ale i další konkrétní nástroje).

Důležitým prvkem skautské výchovy je sebevýchova, která se ale zdá být v oficiálních materiálech Junáka zakotvena nejasně: hovoří o ní stanovy v rámci sekce o skautské výchovné metodě. Nejedná se ale o samostatnou kompetenci ani o výchovný cíl související přímo s posláním Junáka. Přijetí odpovědnosti za vlastní seberozvoj však vidíme jako klíčový milník v rozvoji jednotlivce související s odpovědností vůči sobě. Ostatně obdobně hovoří také metodika pro práci s rovery. (Navíc z pohledu Junáka se také jedná o milník, kdy organizace předává odpovědnost za další výchovu jednotlivci.)

Roverský věk je poslední věková kategorie, ve které probíhá cílená výchova všech členů Junáka (poslední výchovná kategorie, poslední období přímého výchovného vlivu organizace na vychovávané členy). V jeho průběhu se má — v ideálním případě — naplno projevit naplnění výchovných cílů a poslání Junáka v životě vychovávaných členů.

V roverském věku má jednotlivec začít vědomě žít podle tří skautských principů, řídit sám svůj život a vědomě převzít odpovědnost za vlastní seberozvoj. Na tom všem má pracovat stejně jako v předchozích věkových kategoriích. Tedy s pomocí skautské výchovné metody (m.j. také ve společenství vrstevníků) a osvojováním kompetencí skautské výchovy.

Roverský věk je tedy kategorií velmi důležitou. Na jejím konci máme vidět zralé plody skautské výchovy, tedy veškeré výchovné práce vložené do jednotlivce během jeho členství v Junáku. Mají se v něm ideálně naplnit a ukončit výchovné procesy, kterými Junák formuje své členy od mladších výchovným kategorií. Metodika pro práci s RS pojmenovává cílový stav po ukončení skautské výchovy jako „skautskou dospělost“. Jedná se o stav, kdy člen Junáka přešel od výchovy k sebevýchově (přijal odpovědnost za svůj seberozvoj) a snaží se vědomě žít podle tří skautských principů. Význam roverského věku je a má být obrovský — jak pro osobní vyspělost každého člena hnutí, tak potažmo pro výchovný úspěch organizace.

2.2 Rovering očima organizace

V předchozí části jsme se snažili vysvětlit, proč považujeme RS za důležitou výchovnou kategorii. V praxi však tuto důležitost nevidíme. Junák neklade na roverský věk důraz, podceňuje jeho význam. Svou komunikací a postojem dává najevo, že od členů roverského věku očekává hlavně podíl na chodu organizace a výchově mladších členů: Střediska podporují či dokonce vyžadují účast svých RS na vzdělávacích kurzech mnohem častěji než na akcích rozvojových. Vzdělávací kurzy pro činovníky věnují jen malý prostor výchově RS. V hodnocení kvality nejsou RS považováni za výchovnou kategorii a je jim věnován zásadně menší prostor. RS zkrátka nejsou ve hnutí vnímáni jako plnohodnotná výchovná kategorie.

Roverský věk a všechny jeho milníky zároveň nelze dobře přeskočit a dohnat je později — Junák toho starším členům nabízí méně a méně. Vynecháním důležitých milníků směřující k dospělosti a vyzrálosti svých členů Junák prodlužuje dobu, než se stanou dospělými. Z toho paradoxně potom nemůže těžit ani on sám (mladší členy by mohli vést vyzrálejší lidé) a také brzdí vývoj společnosti.

2.2.1 Chybí celostní pohled na skautskou výchovu

Myslíme si, že Junáku chybí celostní pohled na skautskou výchovu. Více než pohled na celek se v hnutí poslední dobou řeší dílčí (a obvykle mladší) výchovné kategorie. Ty jsou samozřejmě samozřejmě důležité. Nicméně menší důraz na celkový pohled (a tedy i na hlavní výchovné cíle) se zásadně projevuje právě na roverské výchovné kategorii. Pokud k naplnění skautské výchovy dochází v roverském věku, je roverský věk klíčovým obdobím odrážejícím úspěšnost celkového výchovného úsilí Junáka. Problémy roveringu jsou tak do značné míry problémy celé organizace. Naopak úspěšný rovering je úspěchem celé organizace a úspěchem všech předcházejících kategorií.

Zabýváme-li se tedy roveringem, zabýváme se do značné míry také celou organizací. Rovering navazuje na všechny předcházející výchovné kategorie — jen minimum současných roverů neprošlo v organizaci skautským věkem. Projevuje se v něm většina toho, co se odehraje v životě jednotlivce od vstupu do organizace. Trochu nadhodnoceně se dá říci, že roverský věk je „lakmusovým papírkem“ organizace.

Rovering se v posledních nejméně 10 letech potýká se stále stejnými otázkami. Například Jsem rover, když vedu mladší členy? Je vedení mladších členů plnohodnotnou náplní roveringu? Co jsou cíle výchovy RS? Kdo odpovídá za rozvoj roverů? RS se přece mají vést sami, nebo ne? Je možné dělat rovering bez roverského kmene? Nutnost klást si tyto a podobné otázky poukazuje na díry v koncepci roveringu, které jsou zároveň dírami v koncepci skautské výchovy v Junáku.

Protože se jedná o díry v koncepci skautské výchovy v Junáku, má odpovědi na tyto otázky přinést Junák jako organizace. Dlouhodobě chybějící odpovědi poukazují na chybějící celostní pohled organizace. To samé dokládá také naše vlastní zkušenost se shromažďováním podkladů pro samotný roverský průzkum, které zahrnovalo rešerši většiny dostupných Junákem vydaných materiálů o roveringu. Ani ty nepřináší odpovědi.

2.2.2 Proč vadí nemít odpovědi na koncepční otázky?

Koncepce v první řadě konkretizuje cíl a cestu k jeho naplnění. Junák je výchovná organizace a měla by mít názor na to, jakou cestou se dobře dostat k cíli. Tento názor se může vyvíjet a měnit. Zároveň přináší řád, uchopitelnost, důvěryhodnost a ukazuje cestu. Kdyby takový názor neexistoval, Junák by sice vytyčoval cíl cesty, ale neukazoval by, jak k němu jít. Byl by výchovnou organizací bez názoru (metody a nástrojů) na výchovu.

2.3 Výchova v roverském věku

Výchova v roverském věku je pokračováním skautské výchovy (v obecném slova smyslu), která pro každého člena začíná vstupem do organizace. Má být realizována pomocí stejných metod, jako je tomu v předcházejících výchovných kategoriích: Rovering se má dělat ve společenství, má se dělat skautskou výchovnou metodou, za výchovu členů v roverském věku nese odpovědnost v první řadě oddíl či středisko — v závislosti na přesné organizaci střediska (která se na napříč organizací značně liší).

Jsme přesvědčeni, že členi v roverském věku mají být vedeni — alespoň zpočátku a alespoň částečně. Míra vedení a cíleného rozvoje stimulovaného zvnějšku se má postupně proměnit na sebevýchovu stimulovanou zevnitř. Má se pokračovat ve všestranném rozvoji osobnosti osvojováním kompetencí skautské výchovy na stupni úměrnému věku. Máme se naučit vědomě žít podle tří skautských principů.

Tomu všemu má v souladu se skautskou výchovnou metodou pomáhat a inspirovat roverský program. Verze roverského programu vydaného Junákem v roce 2011 (dále NRP) podle nás ukázala šíři roveringu a snažila se rovery podnítit k aktivitě. Ve hnutí z něj zakořenily zejména pojmy „projekty a výzvy“, které mají být hlavními nástroji seberozvoje RS. Podobně NRP začlenil mezi důležité nástroje pro roverský věk také velké akce, expedice a přinesl mnoho dalšího.

2.3.1 Jaké vidíme chyby v Novém roverském programu z roku 2011?

NRP vyšel v přelomové době, kdy Junák a skautský program obecně pomalu měnil svou podobu, podobně jako se měnila doba a společnost mladých lidí. Významnou změnou v Junáku bylo zavedení systému kompetencí skautské výchovy. NRP s návazností na kompetenční model přímo nepočítal (i když mu díky své šíři nebránil). Kompetenční model tak v NRP není čitelně integrovaný, zatímco ve zbytku hnutí se používá.

NRP tak dle našeho názoru dobře nenavazuje na výchovu v předchozích výchovných kategoriích. Považujeme za nekonstruktivní, aby člen hnutí, který od svého vstupu do organizace pracuje na osvojování kompetencí skautské výchovy podle kompetenčního modelu Junáka (díky stezkám a podobně), musel po vstupu do roverského věku tento model opustit.

NRP pracuje s modelem tří služeb odvozených od tří služeb/principů. To se zdá být jako dobrý koncept směřující přímo k hlavnímu výchovnému cíli Junáka. Podíváme-li se na něj však jako na nástroj, najdeme ve srovnání s kompetenčním modelem dvě podstatné chyby.

  1. Systém služeb dobře nepodporuje všestranný rozvoj. Nepřipomíná efektivně všechny oblasti rozvoje, na které Junák dbá. (Jasnější vymezení najdeme v metodice pro práci s rovery, odkud tuto myšlenku přebíráme.)
  2. Kompetence konkretizují dílčí cíle na cestě k poměrně abstraktnímu cíli — životu podle tří principů Junáka. Služby sice lépe připomínají hlavní cíl, ale vymezují na cestě k němu málo čitelných konkrétnějších kroků.

Tvůrci NRP argumentují tím, že model tří služeb kompetenční model obsahuje. Skutečně, kompetenční model lze na model tří služeb převést — kompetence lze do modelu služeb zabalit. Uvážíme-li, že úkolem rovera je převzít odpovědnost za vlastní rozvoj, používání kompetencí „ukrytých“ do systému služeb tomu více brání než pomáhá. Místo konkrétního pojmenování, čeho se má snažit novopečený RS dosáhnout, by se musel potýkat s novou vrstvou abstrakce.

Další naší výtkou vůči NRP je nekonkrétnost obsahu. Hlavní nástroje seberozvoje roverů — projekty a výzvy jsou pojmenováním forem. Bez konkrétní specifikace programů nevnáší do hnutí žádný směr práce s RS, nepřináší inspiraci. Roverský program tak není ani nemůže být přitažlivý sám o sobě.

V kombinaci s dlouho chybějící metodikou pro práci s RS tak není divu, že roveringu se v ČR daří spíše málo. Roverský průzkum také ukázal, že NRP není v podstatě nikde plně zaveden. Mezi RS existuje povědomí o jeho existenci a 83% roverských společenství využívá alespoň jeden z jeho nástrojů. Nicméně dva z klíčových nástrojů rozvoje RS — projekty a výzvy — jsou současně využívány jen v 18% společenství a žádný jednotlivý nástroj nepoužívá víc než 41% respondentů. Roverský program (tedy oficiální cesta k naplnění výchovných cílů organizace pro roverský věk) vydaný Junákem v roce 2011, není v organizaci prakticky používán. Více v kapitole 5.4.

2.3.2 Chybějící sebepřijetí

V roveringu chybí téma sebepřijetí. Přitom sebepřijetí je důležitým úkolem rozvoje mladého člověka v roverském věku. Se sebepřijetím pracují do vysoké míry roverské seberozvojové kurzy a setkávají se s intenzivní odezvou. Sebepřijetí přitom pomáhá zdravému seberozvoji a je prevencí proti sebeničení (vyhoření, přetížení, rozvoji na sílu, neexistenci hranic). Ve hnutí a zejména v roverském věku však toto téma není dostatečně pojmenované a sledované, ani se o něm nemluví. Vidíme v něm nevyužitý potenciál; chybějící úhel pohledu, který může přinést zdravý a udržitelný růst jedinci i celé organizaci.

Roverská metodika klade nemalý důraz na sebepoznání. Sebepoznání je důležitým krokem k sebepřijetí. Ale přijetí sama sebe se od poznání sama sebe významně liší. Sebepřijetí je láska k sobě. Akceptace sama sebe takového, jaký jsem. Sebepoznání je vidět sama sebe takového, jaký jsem. Ale samo o sobě neznamená, že se mám rád, ani že si sám sebe vážím. Sebepřijetí znamená, že se netrestám. Sebepřijetí neobsahuje smlouvání o sebehodnotě typu: „Až vystuduji VŠ budu si sám sebe vážit. Až budu ten a ten, až budu mít to a to, budu si sám sebe vážit.“ Současně sebepřijetí neznamená lenivost či rezignaci na svůj seberozvoj — naopak, když se umím sám na sebe podívat s láskou, je to ten nejlepší základ pro udržitelný a zdravý rozvoj, který vychází ze mě samotného, ne z očekávání druhých nebo společnosti. Mám se rád a proto chci pro sebe dobro, růst a rozvoj. Zároveň rostu a rozvíjím se tak, abych se neničil a měl ze sebe radost.

Sebepřijetí má přímý vztah i k cílům skautské výchovy: Dá se žít v souladu s nejvyšší Láskou, aniž bych měl rád a přijal sám sebe? Mohu se důkladně znát, ale i přesto — nebo i právě proto — se nemusím přijímat. Inspirování myšlenkami přejatými od Ericha Fromma (např. Kniha Umění milovat) si troufáme tvrdit, že přijetí nejvyšší Lásky ve svém životě se projeví Láskou k sobě. Nebo možná láska k sobě se projeví přijetím lásky Nejvyšší. Nejspíš jde oboje ruku v ruce.

V současných materiálech pro roverský věk včetně metodiky 2020 téma sebepřijetí chybí. Přitom v projevech kompetencí skautské výchovy pro skautský věk je sebepřijetí trochu zmiňováno („Váží si sám/sama sebe“, „Učí se důvěřovat — sobě, druhým, světu, Lásce.“, „Je schopen/schopna si své city uvědomovat a přijímat“, „Učí se přijímat úspěch i neúspěch.“). Toto téma je v metodice „Kdo jsem“ rozepsáno tak, jak ho vnímáme my. Metodika „Kdo jsem“ zdůrazňuje, že podpora sebepřijetí ve skautském věku závisí hlavně na příkladu vedoucích a na tom, aby vedoucí jasně dávali najevo členům, že je přijímají a mají rádi. Nejspíš z tohoto důvodu se téma sebepřijetí v podstatě nedostalo do nové skautské stezky — body stezky vztahující se k výše zmíněným projevům mají důraz spíše na sebepoznání. Bohužel to ale znamená, že vedoucí (nebo člen), který materiály ke kompetencím/stezce nezná do hloubky, může toto téma ve skautském věku minout. Navíc, oproti skautskému věku, kdy je téma sebepřijetí předáváno spíše „mezi řádky“, lze se sebepřijetím v roverském věku pracovat „napřímo“. Sebepřijetí tak určitě patří mezi témata, pro jejichž zpracování je roverském věku ta nejlepší příležitost.

Myslíme si, že sebepřijetí by se mělo objevit v projevech kompetencí pro roverský věk, metodice a měly by vzniknout náměty na programy pro RS, které s tímto tématem pracují.

2.4 Odpovědnost oddílu a střediska za RS

Co znamená, že za RS nese odpovědnost středisko? Zhruba lze ale říct, že nedostatečnou nabídku pro RS bychom měli řešit stejně tak, jak bychom řešili, že se nám rozpadá roj světlušek nebo že máme více odrostlých vlčat než míst u skautů. Máme oddíly pro každou kategorii zvlášť? Pak spíše čekáme, že nedostatky v roveringu bude řešit středisková rada. Máme oddíly, které sdružují více věkových kategorií? Pak asi čekáme, že není-li dohodnuto jinak, oddíly si „pohlídají“ i své rovery — ale pokud se to neděje, měla by středisková rada nabídnout pomocnou ruku. To platí i o úroveň výš: vodácký přístav bez žabiček by určitě měl okres či kraj podpořit v jejich založení, stejně tak středisko bez funkčních RS. V každém případě nemůžeme RS považovat za „problém někoho jiného“.

2.5 Nejasnosti v názvosloví

Neshodneme se, komu říkat rover/ranger a komu ne. Jsem roverem, pokud se věnuji hlavně vedení mladších členů? Mohu být rover bez kmene? Čím vlastně končí rovering? Prostě odrostu? Plamenné debaty nad těmito a podobnými otázkami se vedou snad na každé Roverské poradě, když přijde na vážnější roverská témata. Chybějící odpovědi ukazují k významným nejasnostem ohledně koncepce samotného roveringu v Junáku.

Roverky/rangers.

2.5.1 Roverská společenství si nerada říkají „Roverský kmen“.

Během přípravy průzkumu jsme zaznamenali nechuť k užívání oficiálního názvu společenství roverů jako roverský kmen. Přijatelnějším názvem se zdá být roverské společenství. Možná za to může i frustrace z dlouhodobě špatně fungujícího roveringu a tendence opouštět to, co nefunguje a hledat čerstvé pohledy, lepší řešení.

(V průzkumu jsme se tímto jevem přímo nezabývali a nemůžeme k němu uvést exaktní čísla.)

2.6 Doporučení

Úkolem Junáka v oblasti koncepce by podle nás mělo být:

  • Zasazovat se a zdůrazňovat celostní pohled na skautskou výchovu od benjamínků po rovery
    • Využít významný dopad a vliv pro změnu pohledu na rovering zejména u:
      • Vzdělávacích akcí a kurzů
      • Komunikaci ve hnutí
    • Lépe podchytit návaznosti mezi všemi výchovnými kategoriemi až do ukončení roverského věku
    • Rovering bude snáze fungovat tam, kde je fungující družinový systém a silná členská základna ve ve starším skautském věku. Podpora kvalitní práce s družinami a získávání starších nováčků je tak i pomocí roveringu.
  • Uznat, podporovat a jasně komunikovat význam roverské výchovné kategorie pro hnutí, konkrétně například:
    • V hodnocení kvality přistupovat k RS jako k plnohodnotné výchovné kategorii
    • Čekatelské (ale i jiné) vzdělávací kurzy by měly přistupovat ke svým účastníkům primárně jako k roverům a naučit je skloubit rovering s rolí ve vedení.
    • Aktivně se zasadit o změnu vnímání roveringu v hnutí.
  • Aktualizovat a osvěžovat pohled na rovering:
    • Přistupovat k němu v duchu posledních trendů vývojové psychologie.
    • Přizpůsobovat jeho obsah s ohledem na měnící se dobu a měnící se generace.

K roverskému programu Junáku doporučujeme:

  • Směřovat roverský program tak, aby pomáhal naplnění úkolů roverského věku a zakončení cílené skautské výchovy.
  • Směr roverského programu vytyčený roverskou metodikou považujeme za vhodný, zejména stavební kameny roverského programu.
  • Do programových nástrojů a výchovných cílů zapracovat téma sebepřijetí — zejména do metodiky a do projevů kompetencí pro roverský věk.
  • Roverský věk má mít jasné zakončení. Je zároveň zakončením cílené výchovy Junáka. Je to důležitý předěl.
    • Nabídnout konkrétní postup práce se zakončením roveringu v praxi.
    • Postavit se za zakončení roveringu jako přirozenou a důležitou součást skautské cesty životem.
    • Náš názor je, že RS by měli mít možnost o ukončení své roverské cesty rozhodnout sami.
  • Přinést konkrétní cestu mladším roverským věkem.
    • Program by měl na jedné straně obsahovat konkrétní cestu a programy směřující ke skautské dospělosti (včetně osvojování kompetencí skautské výchovy).
    • Na druhé straně má za úkol vést mladěího rovera k uchopení vlastního rozvoje do svých rukou, naučit jej práci s vlastní motivací, připravit jej na závěrečnou fázi roveringu, kdy už se má plně projevit samostatný seberozvoj a život podle tří principů skautingu.
  • Starší roverský věk už má podle nás projít rover spíše sám. Očekává se, že v něm naplní cíle roverského věk a rovering ukončí.
  • Vedle programu, je pro rozvoj roverů důležité — ne-li mnohem důležitější — i prostředí, ve kterém se program odehrává. Seberozvoj, práce na sobě, hledání života podle tří skautských principů má být tématem a „kulturou“ prostředí, ve kterém RS rostou — ať už se jedná společenství vedoucích, RS kmene, oddílovou radu, kmen dospělých, …
    • Podle nás je dobré, aby RS na začátku roverského věku dostali do takového prostředí. Aby viděli, že ostatní starší skauti ve svém životě vytváří prostor vlastní růst. Aby cítili, že se to od nich očekává a že je seberozvoj součástí běžného „skautského života“ od roverského věku až do smrti. (Pokud neumřeli, rozvíjí se dodnes.)
    • Obecně považujeme (v duchu skautské výchovné metody) kontakt se staršími skauty i neskauty, kteří jsou otevření a ochotní mluvit o svém životě a o životních otázkách, které roveři právě začínají řešit, za velmi důležitý.
  • Přinášet do roverského programu aktuální témata, udržovat rovering na špici práce s mladými lidmi, inspirativní, motivační — jako tomu nejspíš bylo při založení roveringu.
  • Věříme, že Junák má potenciál (a má mít i ambici) přinést svým členům v roverském věku kvalitní a atraktivní program. Takový, který by v jejich životech nadále znamenal podobné milníky jako první skautský tábor, výprava, dobrodužství a sdílené přátelství. Věříme, že může přinést inspiraci, mít konkrétní pozitivní dopad na rozvoj a život jednotlivce, může znovu vzbudit napjaté očekávání a touhu na sobě pracovat, protože to stojí zato.

K procesu tvorby roverského programu:

  • Přistupovat k programu vizionářsky, přinášet aktuální témata.
  • Tvořit roverský program spolu s lidmi z roverských seberozvojových kurzů (FONS, Fonticulus, Svatoplukovy Pruty, …).
    • Vnímáme dlouhodobě nesjednocené naladění mězi roverským odborem a roverskými kurzy. Pro dobro roveringu je nutné, aby tyto komunity byly více provázány a lépe spolupracovaly. Roverské kurzy mohou přinést hlubší pohled na seberozvojovou tématiku. Roverský odbor přináší vhled do praxe a rozdílného fungování roveringu v dílčích situacích.
    • Na bedrech roverského odboru leží dlouhodobá podpora roverského programu. Je podstatné, aby mu plně rozumněl a mohl si za ním stát.
  • Situace a „úroveň“ na konci skautského věku je začátkem roverského věku. Ačkoli vstupem do roverského věku všichni dostávají stejnou „nálepku“ RS, začíná rovering v každém oddíle/středisku/kmeni na jiné výchozí pozici, jiné úrovni. Výrazný rozdíl působí například funkčnost družinového systému. RS, kteří prošli skautským věkem v důsledném družinovém systému na tom budou určitě jinak, než ti, kteří pořádný družinový systém nezažili. Adekvátně situaci, která je na výstupu ze skautského věku, je třeba přizpůsobit začátek roverského programu.
    • Někdy může dávat smysl i využití druhého stupně skautské stezky u mladších roverů, kteří ho již dříve nesplnili (na toto nemáme moc jasný názor, ale přijde nám to vhodné k úvaze).

Ke konkrétním nástrojům roverského programu:

  • Pro stávající nástroje — budou-li zachovány:
    • Výzvy a projekty
      • Naplnit konkrétnějším obsahem
    • Velké akce
      • Pracovat s přechodem od rozvoje k seberozvoji
      • Pomoci skloubit roli vedoucího a rovera
      • Pracovat s „prostředím“ seberozvoje (viz níže)
    • Roverské kurzy, tábory
      • Účast na seberozvojových kurzech nebo roverských táborech by měla být běžnější součástí roverské zkušenosti a Junák by ji měl podporovat. Zde nemluvíme jen o finanční podpoře (která je již nyní poměrně štědrá), ale také o „vážnosti“, která se takové účasti (ne)přikládá. Zejména v kontextu současného hladu po kvalifikačních kurzech by přínos seberozvojových akcí pro naplnění cílů skautské výchovy neměl být opomenut.
  • Náměty na nové nástroje — zde nemáme zcela jasno, zda by měly v této podobě vzniknout, jde skutečně jen o náměty.
    • Programy (či jiné nástroje) na míru oddílovým radám, které chtějí pracovat na svém seberozvoji.
    • Programy (či jiné nástroje) na míru na podporu komunitního rovring.
    • Životopisy RS — konkrétní zkušenosti ukazující různorodé cesty, kterými se vydali různí lidé na skautské cestě. Mohlo by sloužit jako inspirace a částečně nahradit/doplnit rozhovory se staršími skauty a rovery ve společenství.