„Na roverském průzkumu jsme pracovali s nadějí na zlepšení stavu a postavení roveringu v Junáku.
Teď je důležité, co uděláme dál. Změna přijde se změnou smýšlení jednotlivců. MéhoTvého.
Jsme připraveni na změnu?“

Petr „Klíč“ Šilhavý, Martin „Orel“ Modrák, Filip „Fíďa“ Děchtěrenko

S orientací ve zprávě Ti pomůže menu vlevo.
Na telefonu ho můžeš vyvolat přes .

1 Hlavní závěry

Začínáme našimi hlavními závěry, další kapitoly pak poskytují širší kontext, více detailů a zdůvodnění těchto závěrů. Celkově spíše nečekáme, že zprávu budete číst celou, ale že se podívate na hlavní závěry, případně na konkrétní další části, které probudí vaši zvědavost. V textu užíváme zkratku „RS“ ve smyslu „všichni členové i členky Junáka v roverském věku“.

1.1 Současný stav roveringu

Fakta o roveringu

Do roverského věku přechází „elita“ skautského věku.

Většina RS, kteří vstupují do roverského věku, za sebou má „dobrou skautskou kariéru“. Působili ve funkcích družinových či oddílových rádců (79%) a zúčastnili se rádcovských kurzů (59%). Více v části „Vstup do roverského věku“…

RS mizí do ztracena, rovering nemá zakončení.

RS odchází z roverských společenství spíše brzy — jen třetina respondentů strávila v kmeni více jak 3 roky. Odchod navíc velmi často (89%) probíhá bez jasného ukončení či završení roverského věku — roveři spíše tak postupně vypadnou z činnosti. Více v části „Odchod ze společenství“…

RS se velmi věnují oddílům.

RS v Junáku se ve velkém zapojují do vedení mladších členů. Drtivá většina (85%) RS přímo uvedla práci s mladšími členy (ve vedení oddílů nebo jako družinový/oddílový rádce) jako jednu ze svých rolí. Menší část RS (29%) zastává jiné než výchovné role (administrativa, technika), jen 10% RS neuvedlo žádnou roli, která by přímo pomáhala jejich oddílu/středisku. Více v části „Roveři ve vedení oddílu“…

SkautIS nedává dobrý přehled o roveringu.

Jen třetina RS uvádí, že jejich společenství je registrováno jako roverský kmen a více jak polovina uvádí, že členové společenství jsou (alespoň částečně) registrováni u dětských oddílů. Více v části „Registrace“…

Rozvoj kompetencí vlastních roverskému věku je často zanedbán.

Mezi kompetence, které RS sami na sobě hodnotí nejčastěji jako nerozvinuté/nerozvíjené patří kompetence z oblasti svědomí, morálky, občanské odpovědnosti a pod. Přitom roverský věk je k osvojení těchto kompetencí zásadní a podíl na vedení mladších členů je rozvíjí spíše méně. Více v kapitole „Kompetence“…

Organizace a vedení RS jsou důležité.

Roverská společenství, která nemají dobrou organizaci, vykazují celou řadu negativních znaků — členové takovýchto společenství bývají méně aktivní a méně spokojení s členstvím i náplní činnosti společenství a mají méně rozvinuté kompetence. Oproti tomu členové společenství, kde je zavedena téměř libovolná forma organizace — od jasného vůdce, přes širší radu až po sdílení odpovědnosti všemi — jsou v těchto měřítkách lepší. Mezi konkrétními způsoby organizace roverských společenství pak průzkum ukazuje jen malé rozdíly. Více v části „Forma vedení a forma společenství“…

Vzdělávací kurzy mají velký vliv na RS a jsou jimi hojně navštěvovány.

Do věku 19 let si tři čtvrtiny respondentů udělalo čekatelky a jen o něco méně se jich do 26 let vydá na vůdcovky. Vzdělávací kurzy tak mají velký vliv na aktuální podobu Junáka i roveringu. Kurzy s roverským zaměřením absolvovalo poměrně méně respondentů (13%). Více v části „Kurzy“…

RS singles jsou početná skupina.

Náš dotazník se pravděpodobně šířil hlavně mezi aktivnějšími RS a zachytil tak méně lidí v roverském věku, kteří v RS společenství aktivní nejsou. I tak 15% respondentů uvedlo, že nejsou členy společenství a dvě třetiny z těchto respondentů považují sami sebe za RS. Dá se tedy očekávat, že existuje nezanedbatelná skupina „roverských singles“ a stálo by za to hledat, jak i jim umožnit co největší rozvoj. Více v části „Roverští singles“…

RS mimo roverská společenství by ve společenství chtěli být.

Nejčastější odpovědí na otázku „Proč nejsi nikdy nebyla součástí roverského společenství“ je „Na středisku nebylo žádné roverské společenství“ (74%), naopak možnosti jako „nelákalo mě to“ či „nesedla jsem si ostatními členy“ vybralo méně než 12% respondentů. Více v části „Roverští singles“…

1.2 Problémy roveringu

Skutečné i domnělé

Samotný přechod k roverům není zásadní problém.

Pro většinu RS (59%) byl vstup do roverského věku snadný. Necelá polovina (47%) RS se rovery stala automaticky a podobné množství (46%) se při vstupu do RS věku cítilo být připraveno na tvorbu vlastního programu pro sebe a své společenství. Více v části „Vstup do roverského věku“…

Exodus z Junáka na prahu roverského věku je spíše mýtus.

Dle registrace je nejvyšší míra odchodů z organizace ještě ve skautském věku. Nízký počet roverů tak souvisí mnohem více s nedostatkem nováčků ve skautském a roverském věku. Více v kapitole „Odchody na přechodu do RS“…

Kdo nevstoupí do roverského společenství v začátku roverského věku, nejspíš už do žádného nevstoupí.

Naprostá většina našich respondentů vstoupila do roverského společenství do 17 let, zároveň se podíl RS, kteří nikdy nebyli ve společenství s rostoucím věkem respondentů nijak nesnižuje. Dá se tedy usuzovat, že starší členové již jen zřídka vytváří nová společenství nebo vstupují do již existujících. Více v části „Věk vstupu do roverských společenství“…

RS jsou příliš vytížení prací u oddílů.

Jedná se o nejčastěji vnímaný problém roveringu (58%) mezi RS, kteří jsou v nějakém společenství. Patří to také k nejčastěji zmiňovaným problémům roveringu podle RS, kteří ve společenství již nejsou nebo nikdy nebyli. Více v části „Odchod ze společenství“…

RS postrádají vedení.

Absence vedení je nejčastěji zmiňovaným problémem mezi RS, kteří nikdy nebyli ve společenství. Zároveň náš průzkum naznačuje, že absence organizace roveringu neprospívá. Na konkrétní formě vedení přitom nezáleží. Organizace, podpora a vedení jsou pro RS podstatné zejména po přechodu ze skautského věku. Více v části „Roverští singles“v části „Odchod ze společenství“…

Roverské heslo „sloužím“ vyznívá příliš jednostranně.

Roverské heslo může vyznít jako „služ oddílu a středisku“ — to je podle nás nežádoucí a může být i zneužito — 28% RS ve společenství uvádí, že středisko bere rovery jako pracovní četu. Roverské heslo ve skutečnosti připomíná tři roviny služby (službu sobě, službu druhým a službu vyšším principům). Má RS směřovat k životu podle tří principů Junáka (odpovědnost vůči sobě, druhým a vyšším principům) — tedy ke skautské dospělosti.

Z naší zkušenosti je zejména pro mladší RS důležité zaměření na sebe (služba sobě?), které je ale často zanedbáno. Což následně může komplikovat i úspěšný rozvoj služby druhým a vyšším principům ve starším roverském věku. Více též v části „RS a středisko“…

Spokojenost RS není závislá na velikosti střediska/oddílu.

Spokojenost RS s členstvím v Junáku i s vlastním roveringem je velmi podobná u malých i velkých středisek a oddílů. Tedy jakékoli středisko má potenciál mít spokojené rovery. Odkaz se připravuje.

RS odcházejí za prací a školou.

Problém s odchody RS od oddílů za školou či prací se týká téměř poloviny (48%) respondentů, kteří nyní jsou v roverském společenství. Střediskům odchází generace RS s nejvyšším potenciálem pro budoucí vedení a předání zkušeností mezi generacemi. Mnoho středisek tak funguje díky obětavému dojíždění vysokoškoláků či dlouhé službě starších generací. S odchody za prací a školou nejde bohužel mnoho udělat. Můžeme ale podporovat RS v místech, kam dojíždí. Velký význam tak má „komunitní rovering“ — otevřená roverská společenství, skautské instituty a drobné akce pro RS, případně vysokoškolské roverské kmeny. Více v části „Odchod ze společenství“v části „Roverští singles“…

1.3 Děravá koncepce našeho roveringu

Co nefunguje a mělo by

Junák nevnímá RS jako důležitou výchovnou kategorii.

V praxi nejsou v naprosté většině členi po ukončení skautského věku „hotoví“. A to ani teoreticky z pohledu cílů skautské výchovy. V roverském věku má pokračovat osvojování kompetencí skautské výchovy (z nichž u mnohých se s rozvojem počítá až v roverském věku), nastat přechod od výchovy k sebevýchově, celkové dozrání osobnosti a přijetí tří skautských principů. Teprve naplnění těchto cílů v životech RS je úspěšnou skautskou výchovou a úspěchem celé předešlé výchovy. Přesto v praxi Junák spoléhá spíše na „samospád“. Na RS obvykle výchovně nepůsobí a nejspíš doufá, že se RS dovychovají sami — možná vedením mladších členů. Více v kapitole „Děravá koncepce roveringu“…

Chybí odpovědi na základní koncepční otázky o roveringu.

Hnutí se posledních skoro 10 let potýká se stále stejnými otázkami, jejichž odpovědi leží v nejasně stanovené koncepci. (Např. Jsem rover, když vedu mladší členy? Je vedení mladších členů plnohodnotnou náplní roveringu? Co jsou cíle výchovy RS? Kdo odpovídá za rozvoj roverů? RS se přece mají vést sami, nebo ne? Je možné dělat rovering bez roverského kmene?, …). Junák též nemá uchopen celostní pohled na výchovu od benjamínka k dospělému. Více v kapitole „Děravá koncepce roveringu“…

„Nový roverský program“ není v podstatě nikde plně zaveden.

Roverský program (tedy oficiální cesta k naplnění výchovných cílů organizace pro roverský věk) vydaný Junákem v roce 2011 byl jen málo úspěšný: Mezi RS existuje povědomí o jeho existenci a 80% RS společenství využívá alespoň jeden z jeho 9 klíčových nástrojů. Nicméně oba nástroje přímého rozvoje RS — projekty a výzvy — jsou současně využívány jen v 18% společenství a žádný jednotlivý nástroj nepoužívá víc než 41% respondentů. Můžeme tedy říci, že nový roverský program není v organizaci prakticky používán. Více v části „Nástroje roverského programu“…

„Nový roverský program“ ignoruje kompetence.

Roverský program (tedy oficiální cesta k naplnění výchovných cílů organizace pro roverský věk) vydaný Junákem v roce 2011 má dbát na všestranný rozvoj roverů a směřovat je k životu podle tří principů Junáka pomocí tří oblastí služeb. Všechny předcházející výchovné kategorie Junáka využívají pro směřování seberozvoje a životu podle tří principů systém kompetencí skautské výchovy. Tvůrci roverského programu se rozhodli systém kompetencí opustit a popsat program pomocí systému tří služeb, tří „srdcí“. Z našeho pohledu je změna z kompetencí na jiný systém je spíše komplikací. Mimo to je systémem služeb těžké používat jako nástroj podporující všestranný rozvoj. Více v části „Výchova v roverském věku“…

Junák nenabízí kvalitní konkrétní programy pro RS.

Hnutí chybí příklady kvalitních programů, které by byly inspirací pro RS a ukazovaly, jak propojit činnost společenství s cíli roverské výchovy. Přitom kvalitní program má potenciál zvýšit přitažlivost roveringu a usnadnit roverským společenstvím najít si svou cestu. Toto know how mají potenciál vnést do roverského programu RS kurzy.

Roverský program z roku 2011 nepřináší do práce s RS konkrétní obsah. Jeho hlavní nástroje rozvoje RS výzvy a projekty jsou pojmenováním formy a metody. Více v části „Výchova v roverském věku“…

V roveringu chybí téma sebepřijetí.

Téma sebepřijetí je obrovským úkolem rozvoje mladého člověka v roverském věku. Do vysoké míry s ním pracují roverské seberozvojové kurzy a setkávají se s intenzivní odezvou. V hnutí však toto téma není dostatečně pojmenované a sledované, ani se o něm nemluví. Sebepřijetí přitom pomáhá zdravému seberozvoji a je prevencí proti sebeničení (vyhoření, přetížení, rozvoj na sílu, neexistence hranic). Více v části „Výchova v roverském věku“…

I v základním roverském názvosloví máme nejasnosti.

Neshodneme se, komu říkat rover — je člověk ve vedení vždy též roverem? Není shoda, jak říkat dívkám a dámám v roverském věku — rangers nebo roverky? Zahrnuje označení „roveři“ nebo „roverský věk“ všechna pohlaví? Existuje „rangerský věk“? Kdy je skupina roverů roverský kmen? A proč si některá roverská společenství nechtějí říkat „kmen“? To nejsou samo o sobě zásadní problémy — a shoda napříč organizací se bude hledat velmi těžko — ale je to trochu příznakem nejasností ohledně koncepce samotného roveringu v Junáku. Více v části „Nejasnosti v názvosloví“…

1.4 S čím nesouhlasíme

přestože v hnutí nachází nezanedbatelnou podporu

„Rovering by už neměl být výchovnou kategorií.“ ❌

Jedním z možných řešení špatně fungující výchovy členů Junáka v roverském věku by mohla být změna roverské kategorie na nevýchovnou. Skautská výchova by končila výstupem ze skautského věku. Hlavním problémem tohoto přístupu je, že Junák dle svých vlastních materiálů ani nemá ambice ve skautském věku výchovu ukončit a v praxi rozhodně nejsou na konci skautského věku aktuální výchovné cíle naplněny.

„Když se stanu vedoucím, přestávám být roverem.“ ❌

Rovering je především cesta vlastního rozvoje s cílem naplnit poslání Junáka ve svém osobním životě. Rovering není závislý na tom, jakou funkci přijmu — netvrdili bychom, že mladý člověk přestává být roverem, když například přijme starost o klubovnu nebo rozjede kroužek pro děti ze znevýhodněných rodin. Proč by to s funkcí ve vedení oddílu mělo být jinak? Jako člen Junáka jsem po skautském věku především právě rover až do doby, kdy svou roverskou cestu naplním.

„Roveři se o sebe postarají sami.“ ❌

Tato představa je častou příčinou opakujícího se nezdaru při pokusech „rozjet“ rovering u středisek. Přejít od výchovy k sebevýchově (od vedení k sebevedení) je dlouhodobý proces, který naplno začíná u mladších RS výstupem ze skautské výchovné kategorie. Zkušenost, ale i logika přirozeného vývoje ukazují, že jej nelze provést jako skokovou změnu.

„Hledání smyslu roveringu je smysl roveringu.“ ❌

Jsme přesvědčeni, že lidé na prahu roverského věku se v praxi často v přílišné volnosti „dělejte si nějak rovering“ ztrácí a myslíme si, že Junák by měl nabídnout (nikoliv vnucovat) alespoň základní šablonu, které se mohou roveři na této cestě chytnout.

1.5 Co můžeme udělat?

Každý může něco udělat pro lepší rovering

Neopomíjet RS, nezapomenout na seberozvoj.

Ke zlepšení stavu roveringu může přispět na svojí úrovni a svým dosahem každý RS či vedoucí. Podstatou změny k lepšímu je změna ve smýšlení o roveringu a navrácení jeho výchovného místa a významu v organizaci. Roveringu přispívá každý, kdo se jej snaží pochopit, snaží se o vlastní rozvoj, přináší téma roveringu do svého oddílu či střediska a připomíná, že mají odpovědnost za rozvoj svých členů v roverském věku.

Oddíly i střediska by měly přijmout zodpovědnost za rozvoj RS.

Toto je klíčová teze pro uchopení práce s rovery. Běžně očekáváme, že když by například někde chyběl odpovídající program/vedoucí či jiné zajištění pro skautky, bude to středisko i dotčené oddíly považovat za závažný problém. Stejně tak bychom měli řešit, když skauting nenabízí našim RS příležitosti pro všestranný seberozvoj — mimo jiné proto, že z dnešních RS budeme jednou chtít vybrat své nástupce ve vedení. Rovering nabízí jedinečnou příležitost poprat se s důležitými úkoly a otázkami nastupující dospělosti. Nefunkční rovering tak znamená nejen rezignaci na důležitou součást skautské výchovy. Nefunkční rovering znamená také riziko, že příští generace vedoucích nebude moci být tak pevnou oporou mladším, jako by mohla být.

Věnovat roverům péči.

RS jsou budoucnost našich oddílů a středisek a měli bychom o ně pečovat. Po skautském věku se většina z nich nachází na prahu nastupující dospělosti a mění se celý jejich svět (osobnost, postoje, tělo, myšlení a často také přátelé). Na jedné straně se RS mohou potřebovat vzdálit od skautské výchovy, podobně jako se vzdalují od rodičů. Na druhou stranu ale také hledají růst, opravdovost ve vztazích, kladou si podstatné životní otázky. Zpochybňují okolní svět a rozhodují se, co z jejich dosavadního života má být součást jejich života i nadále.

A my se můžeme rozhodnout být v tom s nimi. Opustit roli velké autority, pravdivě se jim otevřít, brát je vážně, pochybovat spolu s nimi a být otevřený tomu, že mohou oddíl opustit. Spolu s tím ale také můžeme dávat najevo, že jsou u oddílu vítaní a nabízet jim další skautský rozvoj. Jinými slovy nenechat je vzdálit se úplně a zavřít za sebou dveře.

Nebo se o ně můžeme rozhodnout nestarat a doufat, že si najdou svou cestu ke skautingu a oddílu sami. Zkušenost ukazuje, že není dobrou strategií „hodit“ RS na prahu roverského věku do vody a říci ‚plav‘. Naopak. Smysl má neopustit vztah s nimi, ale investovat do něj, směřovat sebe i je ke vzájemnému kamarádství, otevřenosti, respektu, na cestu vědomého seberozvoje a života podle tří skautských principů — skautské dospělosti.

Vést RS.

Přiznejme si to. Představa, že RS se organizují sami je sice lákavá, ale v praxi často nefunguje. A riskovat, že budoucnost našeho oddílu odejde, protože se jí nikdo nevěnuje, je hloupá strategie. Proto si myslíme, že u mladších RS je dobré, když kmen má zkušenějšího vedoucího — a to zvláště tam, kde ve skautském věku není naprosto běžné, že si družiny samy organizují schůzky nebo výpravy a samostatně vědomě pracují s vlastní výchovou. Vedení RS musí samozřejmě fungovat jinak než ve skautském věku, protože z vedoucího se má stát průvodce, což je práce na obou stranách.

Vnímat svou oddílovou radu jako roverský kmen?

Většinu oddílových rad tvoří z velké části členi v roverském věku. Pokud to tak je, dbejte na vlastní rozvoj v tomto roverském společenství. Zrušte některou výpravu pro děti a udělejte si prostor na výpravu pro sebe. Staňte se vzájemně průvodci na osobní cestě vašeho seberozvoje.

Udělat alespoň něco.

Ve spoustě oddílů a středisek je situace komplikovaná, lidí je málo a sotva zvládáme fungovat. Velké zapojení RS do všech částí chodu střediska je možná to jedinné, co nás drží nad vodou. A představa, že k tomu ještě navíc máme o RS pečovat, může být přímo děsivá.

V takové stiuaci není na místě tlačit na pilu. Nemusíme jít rovnou z 0 na 100%. Ukrojme třeba jen jednu hodinu z pravidelné rady, jeden večer na táboře nebo jednu víkendovku a věnujme ji RS, věnujme ji sobě. Nebo můžeme program pro RS propojit s péčí o oddíl: Nachystejme program pro děti o závažnějším tématu a připravme se na něj půlhodinovým upřímným sdílením svých pohledů na oddílové radě. Něco se o sobě dozvíme, trochu se inspirujeme a i dětský program bude díky tomu o kousek lepší.

Každá taková snaha je investicí do budoucnosti střediska. Jakkoli složitá situace může být, malé krůčky jsou k dispozici vždycky. Hledejme je a nerezignujme.

„Dělat rovering“ i když nejsem v roverském společenství.

Jsi pryč od vlastního oddílu kvůli studiu nebo práci? Nemáš ve svém oddíle další členy v roverském věku? Mnoho dalších roverů je v podobné situaci. Můžeš se zapojit do otevřených roverských společenství v univerzitních městech, využít možností roverských kurzů, nabídek programů Skautských institutů. Na svém seberozvoji můžeš pracovat i sám (inspirativní knížky, roverské odborky, výzvy, …). Hlavně nezapomeň, že i ty jsi skaut a máš ve svém životě naplňovat tři skautské principy. Tvůj seberozvoj i další tvé potřeby si zaslouží čas a pozornost.

„Komunitní rovering“ v univerzitních městech/kolem SI?

Univerzitní města a skautské instituty mají obrovský potenciál sdružovat RS, kteří nemohou dělat rovering u svých mateřských oddílů kvůli škole (či práci). Je přínosné nabízet „komunitní rovering“ — otevřené roverské akce a členství v roverských společenstvích. Roveringu samota nesvědčí. Společenství je důležitou součástí skautského života i podle skautské výchovné metody.

Krátké rozvojové akce!

Krátké rozvojové akce jsou díra na skautském trhu. Organizace krátkých seminářů, motivačních a tematických večerů může sehrát zásadní roli pro osvětu a funkční rozvoj v organizaci nejen v roverském tématu — a to zejména díky přijatelnému a rychlému formátu. Dobrou zkušenost s tímto formátem mají i někteří roverští zpravodajové — například organizátoři ostravských roverských večerů.

Sloužit rovnoměrně — sobě, druhým a vyšším principům.

Roverské heslo vystihuje podstatu roverského věku a jeho zaměření na naplnění cílů skautské výchovy (života podle tří principů skautingu). Je však klíčové heslo vždy vidět a vykládat celostně — v souvislostech všech tří služeb ukazující na tři principy skautingu. Samotné slovo „sloužím“ intuitivně nabádá spíše k „zaangažuj se, vytiž se pro skauting, obětuj se pro druhé“. Přílišný důraz na takovou službu však není zdravý rovering. Najděme si čas také na sebe i na věci, co nás přesahují.

Přečíst si nové materiály o roveringu.

Junák nezahálí a pracuje na změnách v roveringu. Nové materiály pomáhají narovnat nejasnosti v roveringu a přináší nejnovější poznatky. Co je nebo brzy má být k dispozici?

1.6 Kam dál v této zprávě?

V kapitole 2„Děravá koncepce roveringu“ představujeme obecnější závěry ke koncepci roveringu a roverského programu, které se opírají primárně o úvahy a osobní zkušenosti nás či dalších lidí, se kterými jsme v průběhu projektu o roveringu diskutovali. V kapitolách 38 se pak věnujeme analýze dat, zejména průzkumu, který jsme pro projekt provedli ale i dalším, které pak byly podkladem pro naše hlavní závěry i koncepční úvahy.